Strážnice na sklonku 19. století

Několik vět o situaci ve starobylé Strážnici v posledních desetiletích 19. století, v němž město ztratilo piaristické gymnázium, kdy se prosazoval kapitalismus a kdy sílilo národně uvědomovací hnutí. V této době vyvrcholil zápas o české státní gymnázium. Strážnice zůstávala až do konce století jedním z nejlidnatějších center jihovýchodní Moravy. Ještě v roce 1840 měla 5077 obyvatel a předčila jiná slovácká města, např. Uherský Brod s 3458 obyvateli, Hodonín měl na 3000 duší, Bzenec 2815, Veselí nad Moravou 2698, Uherský Ostroh 2546, Břeclav 2300, Kyjov jen 2000. Převážnou část strážnických občanů tvořili v minulém století zemědělci s malými usedlostmi. Sociálně stabilnějším stavem zůstávali početní řemeslníci různého zaměření, které začala postihovat průmyslová výroba s následným zrušením cechů. Stále ještě dominantní postavení si uchovával Magnisův hraběcí rod /1629-1945/ s jeho loveckým zámkem, jak se na strážnický zámek dívali členové jeho cizáckého rodu. Některé dvory Magnisové pronajímali. Pracovní příležitost nabízela kromě zámeckých a dvorských služeb pila stavitele Josefa Doležala, obecní cihelna, pálenice, lihovar a pivovar do svého zrušení. Zemědělství procházelo ve druhé polovině minulého století poměrně velkými proměnami, jimž drobný zemědělec nestačil ekonomicky ani svým vzděláním konkurovat. Po zrušení roboty 1848 se na panských dvorech nedostávalo pracovních sil, které postupně nahradily zemědělské stroje /žací, secí, mlátící, dopravní/. Nové zemědělské plodiny vedly k větším ziskům, např. cukrovka /1858/, vojtěška /1862/, řepka olejka, kukuřice, pšenice. K tomu pomáhala včasná orba a hnojení. Nejvíce lákala velkostatkáře a pak také rolníky cukrovka, což vedlo k výstavbě cukrovarů v nedalekém okolí /Rohatec, Moravský Písek, Staré Město, Uherský Ostroh, Kelčany/. Jednání o postavení družstevního cukrovaru ve Strážnici ztroskotalo. Dobré postavení v zemědělství si uchovávalo vinařství. Strážnice sama i její okolí nezachytily tento podnikatelský trend. Ještě předtím došlo k veliké ztrátě. Vídeň totiž začala hledat možnost výstavby železniční trati na sever od rakouského hlavního města přes Břeclav-Přerov-Olomouc-Třinec a dále s názvem Severní Ferdinandova trať. Strážnice odmítla trasu železniční dráhy na svém katastru, což znamenalo odsun Strážnicka do příhraničního kouta. Stavba trati začala v roce 1838, první vlak projel roku 1841. Nejbližší nádraží se nacházela v Hodoníně a v Moravském Písku. Továrník Rudolf Auspitz si vydobyl nádraží v Rohatci. Když vybudovali nádraží na Přívoze, Strážnice jej odmítla nazvat svým jménem a nádraží se dlouho nazývalo Lidéřovice. Pro Strážnici vedla silniční doprava jen severojižním směrem, kudy také jezdily po dlouhou dobu poštovní dostavníky na trase Moravský Písek-Veselí nad Moravou-Strážnice do Rohatce. Železniční trať Veselí nad Moravou na Kúty slavnostně otevřeli v roce 1887. Silniční nákladní spojení bez přívozu na řece Moravě si počkalo až na dobu před druhou světovou válkou.

České národní hnutí sídlilo ve městě po revolučním roce 1848 a živější obrozovací činnost byla znát na školách, zejména pak na nižším německém gymnáziu ve snaze prosadit český jazyk. V roce 1868 byla ve Strážnici založena čtenářsko-pěvecká Beseda. V čele stáli vlastenečtí učitelé a kněží s některými měšťany. Měla hned po založení devadesát členů a ve stejném roce byla u založení "záložné pokladnice". V osmdesátých letech ovládla Beseda vlastenecký a kulturní život a organizovala setkání se slovenskými vlastenci. Od roku 1891 stál v čele Besedy dr. Jaroslav Koutecký a Strážnice lákala svými akcemi své občany i širší okolí. Vedení Besedy přispělo ke vzniku další české organizace s názvem Národní jednota. Založení tělovýchovné organizace Sokol v roce 1895 završilo úsilí strážnické inteligence až do první světové války. Ve vedení Sokola se znovu objevilo jméno a horlivá činnost dr. Jaroslava Kouteckého. Všechny uvedené vlastenecké organizace stály u obnovy českého gymnázia. Také strážnická katolická většina zakládala své organizace, ale až v prvním desetiletí dvacátého století.

Strážnické základní školství bylo ještě v půli 19.století v bídném stavu. Farní obecná škola měla v roce 1862 zapsáno 557 dětí a učily je dvě osoby ve dvou třídách. Na podzim roku 1864 začalo město spolu s velkostatkem s opravou a s přístavbou této školy, což vedlo k otevření třetí třídy. Roku 1868 převzal dozor nad školami stát a byla také zavedena povinná školní docházka. V roce 1871-1872 uvádí škola 688 žáků a byla již čtyřtřídní. Učebny zůstávaly přeplněné, i když značná část žáků se vyučování nezúčastnila, přesto se přistavovaly nové třídy. Ve školním roce 1884-85 existovala již pětitřídní škola chlapecká a pětitřídní dívčí škola. Posloužily učebny zrušeného německého gymnázia. Starší ročníky měly možnost úlev v době sezónních zemědělských prací. Stíhání rodičů zlepšilo docházku dětí do vyučování. Roku 1886 požádala strážnická obec o povolení měšťanské školy ve městě, a to s poukazem na vysoký počet žáků na základní škole / už 800 /, navíc obec počítala se žáky z okolních škol. Ještě v témže roce byla povolena. Byla to první měšťanská škola na hodonínském okrese s českým vyučovacím jazykem / Hodonín měl německou /. V devadesátých letech minulého století měla Strážnice základní školství v pořádku, což se ukázalo být dobrým jevem před vyvrcholením zápasu o české gymnázium. Základní škola mohla dodat na studie dostatek nadaných žáků. A město Strážnice začalo pomáhat okolním obcím zlepšovat podmínky jejich školství.

Akce dokumentů