Město Strážnice po sto letech

Město Strážnice po sto letech

Město Strážnice po sto letech

Kdysi známé zemědělské a vinařské měst Strážnice zažilo v posledním století řadu významných proměn, i když se počet jeho obyvatel podstatně nezvýšil. Město se stalo národopisným, turistickým, školským a také částečně průmyslovým centrem. Řemesla zanikala a jako jediné si udrželo známost kožešnictví. Z bývalého závodu bratří Graubnerů na výrobu košil a prádla vyrostl veliký textilní závod Šohaj s novými továrními objekty u parku. Zaměření výroby se nezměnilo. Zaměstnával stovky žen ze Strážnice a okolních obcí. Bývalá strážnická pila se rozrostla na poměrně veliký základní závod podniku Sport, který zpracovával především jasan na výrobu sportovních potřeb. Tabákový monopol postavil vedle pily tabákové skladiště pro hodonínskou tabákovou továrnu. Vedle skladiště je výrobna cementářského zboží. Sousední obilní silo se stalo další dominantou Strážnice. Rozsáhlé prostory zabírá skladiště pneumatik a podlahovin podniku s názvem Barum a konečně bývalou ''drvárku" u parku přestavěli na výkup a zpracování léčivých rostlin. Ze zámeckých správních budov vedle zámku zřídil podnik Státní lesy své ústředí pro správu lesů v Bílých Karpatech i v lužní oblasti při řece Moravě. Magnisův zámek i jeho majetek byl v roce 1945 zkonfiskován a připadl státu. Pak se stal zámek sídlem Ústavu lidové kultury ve Strážnici, který zakládal a vedl známý hudec a národopisný pracovník dr. Slávek Volavý. Každoroční Strážnické slavnosti přerostly v Mezinárodní folkloristické festivaly, které bývaly mezinárodní národopisnou přehlídkou v měsíci červnu. Strážnice je českým národopisným centrem. Slavnosti se konají na třech stadiónech v zámeckém parku. Ústav lidové kultury založil a buduje Muzeum jihovýchodní Moravy - tzv. skanzen na strážnických lukách v blízkosti zámku. Turistický ruch potřebuje ubytovny. Strážnice má dva moderní hotely, veliký autokemp, sportovní ubytovnu a také internát střední odborné školy. Město je známé národopisné a také turistické centrum. Je však také městem škol.

Město má mateřské školy, dvě základní školy, Purkyňovo gymnázium, střední odbornou školu /bývalou mechanizační/, střední hotelovou školu, učňovskou školu textilní a rodinnou školu, učňovskou školu zemědělskou a základní uměleckou školu. Stovky žáků dojíždějí nebo bydlí ve školském městě. Všechny jmenované školy prošly modernizací.

A ještě několik slov k zemědělství, které bývalo kdysi zdrojem obživy Strážničanů. Pole a louky obdělává strážnické zemědělské družstvo se sídlem na jižním konci města. Toto obdělává katastry obcí Tvarožná Lhota, Radějov, Petrov a Sudoměřice. Vysadilo rozsáhlé jabloňové sady a vinohrady, zatímco dřívější vinice patří soukromým vinařům.

Strážnice zůstává i pro své okolí živým kulturním střediskem. Kulturní život ve městě řídí nový kulturní dům, který spolupracuje s Ústavem lidové kultury. Město proslavily cimbálové muziky a národopisné soubory /Danaj, Žerotín a další/. Na zámku se nabízí stálá výstava lidových nástrojů a řada jiných malířských výstav.

Ve všech vzpomínaných oblastech našli zaměstnání mnozí absolventi strážnického gymnázia, řídili a řídí společenský i kulturní život.

Závěr

Absolvoval jsem úspěšně reálné gymnázium ve Strážnici /1937-45/, tedy v pohnutých dobách, a hrdě se hlásím k jeho tradici. Bylo mi později dopřáno na něm vyučovat jazyk český a dějepis a v letech 1970-87 stát v jeho řídící funkci. Rád vzpomínám na své profesory a na své spolužáky. Našel jsem během svého působení ve Strážnici vynikající profesory i přátele a stovky nadaných studentů, kteří na Strážnici dobře vzpomínají. Zbývá mi ještě popřát Purkyňovu gymnáziu plný rozkvět v jeho druhém století.

Akce dokumentů