Budova v průběhu sta let

Budova v průběhu sta let

Budova v průběhu sta let

V druhé části vzpomínek na otevření a trvání strážnického gymnázia je třeba si všimnout budovy, jejích proměn a přístaveb, zejména v jejím druhém padesátiletí. Hned na počátku delšího vzpomínání je nutno uvést, že po stu letech se nachází interiér i exteriér budovy v tak dobrém stavu, v jakém se ještě nenalézal, že tedy měl ve vedení dobré hospodáře ve funkcích ředitelů a jejich zástupců. Budova a její přistavené části vyhovují požadavkům moderního školského zařízení a je materiálně připravena splnit své poslání v dalším století.

Vraťme se v následujících řádcích k proměnám budovy, k jejím přestavbám, jak je potřebovala výuka i zvýšený počet studentů. Objekt gymnázia procházel v prvním padesátiletí nutnou údržbou a stačil pro vyučovací proces 300-400 žáků. Tělocvična ústavu byla hned po svém otevření považována za dostatečně velikou a sloužila také po celou dobu místní tělovýchově a národopisným souborům. K budově přiléhalo nevelké blátivé hřiště pro házenou a odbíjenou. Vybrané místo při hlavní silnici se ukázalo být méně vhodné pro velký hluk při zvýšené silniční dopravě.

V průběhu meziválečného období v letech 1918-1939 a také za druhé světové války až do osvobození Strážnice 13. dubna 1945 nedocházelo k velkým přestavbám. Tehdy mělo vedení školy jiné starosti, které vyústily v německý pokus uzavřít české gymnázium. K tomu měly sloužit protiněmecké nápisy před budovou gymnázia v roce 1944. Gymnázium se uhájilo. Už před druhou světovou válkou zrušili v budově gymnázia ředitelský byt a prostory přeměnili na učebny. Budova gymnázia byla přechodnou ubytovnou pro československé vojáky po zářijové mobilizaci r. 1938. Polovinu budovy obsadily německé jednotky po svém vpádu 15. března 1939. Polním rumunským lazaretem se gymnázium stalo v jarních měsících roku 1945. Náhradní vyučování po osvobození 1945 začalo 14. května na několika místech ve Strážnici, hlavně pak v budově okresního soudu na náměstí. Tam se dočasně vyučovalo, soudilo i věznilo. Budova gymnázia byla po důkladné očistě vrácena školství.

S rozsáhlejší rekonstrukcí budovy se začalo až v šedesátých letech dvacátého století. Lokální topení bylo nahrazeno ústředním vytápěním a nová kotelna na tuhá paliva byla ve správě gymnázia. Vytápěla také sousední základní školu, která vznikla v padesátých letech z klášterní školy a z klášterních budov. Obnovou prošly elektrické rozvody v celé budově. Došlo také k výměně oken a k výměně dveří do tříd a ostatních místností. Nové požadavky přírodních věd si vyžádaly zbudování vhodných poslucháren, přilehlých laboratoří a potřebných kabinetů fyziky, chemie a biologie. Při malém objemu finančních prostředků se některé práce prováděly svépomocně. Do stísněných prostor se dostávaly školní knihovny. Zároveň musela být opravena střecha a komín.

Totalitní komunistický režim řídil od roku 1948 do roku 1990 přestavbu českého školství. Vše bylo podřízeno komunistické ideologii. Měnily se osnovy, změnou procházely názvy škol i obsah vyučování. Bývalé gymnázium se stalo součástí školy "pod jednou střechou" a tvořilo poslední tři ročníky této školy s názvem jedenáctiletá střední škola, která se později pozměnila na dvanáctiletou střední školu, když byla prodloužena základní školní docházka na devět let. A tak se strážnické gymnázium stalo jedenáctiletou střední školou, pak dvanáctiletou střední školou, všeobecně vzdělávací školou, která už byla oddělena od základní školy. Teprve pak se škola vrátila k pojmenování gymnázium /nejdříve tříleté a pak prodloužené na čtyři roky/. Od roku 1956 nesly tyto školy u svého pojmenování přídomek Marie Kudeříkové, bývalé žákyně strážnického gymnázia popravené nacisty. Po pádu komunistického režimu v listopadu 1989 došlo opět ke změně na Purkyňovo gymnázium /snad již poslední/. Střední všeobecně vzdělávací škola ve Strážnici měla ve školním roce 1965-66 šest tříd a 191 žáků. V té době probíhal těžký existenční zápas o setrvání střední všeobecně vzdělávací školy ve Strážnici s nově vzniklou střední školou v sousedním Veselí. Zápas o školu vedla obě města a tehdejší ministerstvo školství rozhodlo pro Strážnici, která měla zmodernizovanou budovu s historickou tradicí a s lepšími studijními podmínkami. Veselí nad Moravou získalo po přechodné době střední ekonomickou školu.

Posledních třicet let budovy strážnického gymnázia je možno rozdělit na dvě etapy: 1970-90 a 1990-99. V sedmdesátých letech se začal zvyšovat počet studujících. Stalo se pravidlem, že v ročníku bývaly čtyři třídy. Podle krajských školských úřadů v Brně, které řídily gymnázia a jiné střední školy, měl počet žáků strážnického gymnázia v roce 2000 překročit číslo 600, což vytvářelo na vedení školy každodenní tlak na nové vyučovací prostory, na přístavbu a na výstavbu nové tělocvičny. Vedení školy získalo finanční i odbornou pomoc v Brně. Začalo se přístavbou školní kuchyně a jídelen, a to na bývalém školníkově dvoře a v jeho zahradě. Stavba začala s malým finančním nákladem, proto namnoze svépomocí profesorů a rodičů. Teprve pak se ji podařilo zařadit do státní investiční výstavby s objemem jeden milion korun. V té době nebylo stavebních kapacit, proto se na stavbě vystřídaly malé strážnické firmy /komunální podnik, zemědělské družstvo/ a nakonec veselský Okresní stavební podnik. Začalo se vařit v roce 1972 a počet podávaných obědů dosáhl čísla 400, když u stolů v jídelnách bylo přes sto padesát míst. Školní kuchyně byla v provozu do devadesátých let. Pak se do gymnázia vozily obědy z kuchyně střední odborné školy a nakonec byla kuchyně obnovena a ze staré tělocvičny se stala společná jídelna, což bylo považováno za podivné. Mezitím muselo vedení školy zajistit překrytí celé budovy a předtím ještě opravu dřevěné střešní konstrukce, což provedl v krátké době Okresní stavební podnik z Veselí nad Moravou, který se stal pravidelným dodavatelem úprav i staveb. Následovala oprava čelní fasády a fasády obou štítů za dohledu Státního památkového úřadu z Brna. Trubkové lešení na celou fasádu zapůjčilo město Uherský Ostroh.

Veliké problémy při vysokém počtu žáků měli vyučující tělesné výchovy, proto bylo zahájeno jednání o výstavbu moderní tělovýchovné haly. Mezitím vybudovali pracovníci Státních silnic dvě asfaltová hřiště: jedno pro odbíjenou a druhé pro házenou nebo příbuzné hry.

Havarijní stav školní kotelny donutil vedení k výměně strojního zařízení tří pecí a ke stavbě nového komína, který chrlil na své okolí spousty popílku, protože kotelna byla opět na tuhá paliva a protože se v roce 1980 nemluvilo ještě o plynofikaci a žáci obou škol potřebovali teplo. Při rekonstrukci kotelny se vedle ní stavěl velký septik, a to pro objekty základní školy i pro budoucí tělovýchovnou halu gymnázia. Tato stavební akce si vyžádala dva miliony korun.

V témže čase probíhala jednání o výstavbu nové moderní tělocvičny za plné finanční podpory krajských školních úřadů v Brně v objemu čtyř milionů korun. Pro umístění nové tělocvičny se nabízela dvě stavební místa. Jedno vedle budovy gymnázia směrem na tzv. Uličku, což by si vyžádalo peníze na výkup tří soukromých rodinných domků. Peníze na výkup byly v té době k dispozici. Druhé místo bylo stejně atraktivní, a to ve farské zahradě hned vedle hřiště gymnázia a mezi budovami dvou sousedících škol. Vedení města, s nímž ředitelství gymnázia spolupracovalo, se přiklonilo k druhé variantě, která byla pro město bezproblémová. Současně hledali stavební odborníci typ velké tělovýchovné haly. Dohodli se na ocelové konstrukci objektu, který dodávala mostárna v Hustopečích. Podrobný projekt vypracovalo Družstvo Trud ze Strážnice, dodavatelskou práci zajišťoval Okresní stavební podnik z Veselí nad Moravou a ten také předal stavbu v roce 1981 do užívání. Profesoři tělesné výchovy měli k dispozici dvě tělocvičny a mezi nimi hřiště, ale jen na dobu deseti let.

V první stavební etapě čekala na své dokončení ještě přístavba hlavní budovy gymnázia. Počet studentů dosáhl v té době čísla 500 a staré vyučovací prostory a jejich pomocná zařízení nestačily. Jednání na krajském školním školském úřadě v Brně bylo opět rychlé, šlo o projekt a o umístění přístavby 5-7 tříd s náležitým příslušenstvím. Na stavební místo se nabízely opět dvě varianty: vedle gymnázia směrem na tzv. Uličku nebo směrem na čtyřpatrový hotel, který stavělo v té době v těsné blízkosti gymnázia město Strážnice. Město doporučilo druhou variantu směrem na hotel. Úvodní projekční studii vypracovala arch. Ing. M. Janečková z Velkých Bílovic, zaměstnaná v té době na Městském úřadě ve Strážnici. Strážnické družstvo Trud zpracovalo podrobné plány ve spolupráci se Státním památkovým úřadem v Brně, protože nová tříposchoďová přístavba měla účelově navázat na starou dvoupatrovou budovu z roku 1899. Přístavbu prováděl Okresní stavební podnik z Veselí nad Moravou za plánovanou finanční částku pět milionů korun. Stavební práce na přístavbě nerušily chod školy a skončily v listopadu 1988, kdy stavební závod předal nové třídy, kabinety, záchody, nový školníkův byt i nový vchod do budovy. Nová venkovní fasáda spojila obě části v jeden celek.

Na vzorové dobudování budovy i s přístavbou se zaměřila poslední třetí etapa v letech 1990-99. Do téměř stoleté budovy proudily ze školské správy miliony korun. Na vnitřní úpravu, půdní vestavbu i fasádu byly použity nákladné stavební materiály. Ve všech prostorách převládla bílá barva. Opět se vyměňovala v celém objektu okna z plastové hmoty s dobrými tepelnými i protihlukovými vlastnostmi. Celá budova dostala novou fasádu. Všechny laboratoře, odborné posluchárny a kabinety dostaly potřebný prostor i vnitřní vybavení, stejně tak i jazykové učebny a učebny výpočetní techniky. Nová plynová kotelna vytápí celou budovu z půdního prostoru. Značné finanční náklady si vyžádala půdní vestavba s rekonstrukcí střechy. Kromě plynové kotelny má být půdní prostor využit pro plánovanou centrální knihovnu, má sloužit informačnímu centru, jsou tam učebny hudební a výtvarné výchovy, místnosti pro archiv, zimní zahradu a střešní skleník. Nově upravená aula dostala drahý křišťálový lustr z dílen českých sklářů v Kamenickém Šenově. Stavební úpravy v budově proběhly do roku 1997, tedy ke stému výročí otevření českého státního gymnázia ve Strážnici, a do roku 1999 pokračovala půdní vestavba. Účastníci oslav stoletého výročí konstatovali výrazné zlepšení a zkrášlení vyučovacích zařízení. Od roku 1990 gymnázium přijímalo žáky k osmiletému i ke čtyřletému studiu /z pátých a devátých tříd/. V nových osnovách byla zdůrazněna výuka cizím jazykům, výpočetní a informační technice i přírodním vědám. Pro tyto účely je budova materiálně dostatečně připravena. Tělesná výchova ztratila druhou tělocvičnu i hřiště.

Končí obsáhlejší kapitola o stoleté budově strážnického gymnázia a o jejích proměnách, opravách, vestavbách a přístavbách. Po stu letech její existence nutno konstatovat, že toto školské zařízení splnilo své poslání v koutu Slovácka. Vzdělalo pro národní společenství přes pět tisíc absolventů, kteří hledali v dřívějších dobách po svém vysokoškolském studiu uplatnění v ekonomicky silnějších oblastech. Dnes zůstávají buď na Slovácku, nebo na Moravě. Před sto lety vyučovali ve Strážnici profesoři z Čech nebo z jiných vzdálenějších oblastí Moravy, Strážnice je nelákala. Dnes na gymnáziu vyučují profesoři ze Slovácka. Podobně také u ostatních vysokoškolských profesí. K této radikální změně podruhé světové válce přispělo i strážnické gymnázium. Co ještě dodat v kapitole o stoleté budově a k jejímu materiálnímu vybavení? Jen přání, aby bylo využito jako základu pro výchovu nadaných studentů a pro práci kvalitního učitelského sboru.

Akce dokumentů