Exkurze do Technického muzea v Brně

16. 9. 2015, Minulý týden jsme měli možnost vypravit se se třídou do Technického Muzea v Brně. Článek o jeho návštěvě a spousta fotografií po kliknutí na "více..."
FOTOGRAFIE

Exkurze do Technického Muzea v Brně

Září 2015

Minulý týden jsme měli možnost vypravit se se třídou do Technického Muzea v Brně. Už od bojů o skvělá místa v autobuse, přes cestu, kterou si každý z nás krátil jiným kreativním způsobem, až po vstup do už na první pohled impozantního muzea, jsme my žáci prožívali s nadšením, že ten den nesedíme ve třídě a nelámeme si hlavu nad složitým učivem, ale jedeme na výlet.

Po příchodu do muzea jsme byli rozděleni na dvě skupiny, které budou procházet části muzea v jiném pořadí. Jedna ze skupin měla možnost jít nejdřív do Salonu mechanické hudby, kde nám průvodkyně ukázala, v čem všem se liší dnešní způsob poslouchání hudby na rozdíl od způsobů z 18. - 20. století.

Po názorné ukázce o tom, jak v tehdejší době fungovaly hřebíčkové stroje, jsme se postupně přesunuli do Panoramy s obrázky s 3D efektem, později nám také jeden z průvodců vysvětlil začátky parních motorů, jejich tehdejší využití a hlasitost, která (jak sám řekl) není o nic nižší, než hlasitost na diskotékách, které si naše generace oblíbila.

Při přesouvání po muzeu nás zaujala spousta vystavených dopravních prostředků z tehdejší doby a také letadlo připevněné tak, aby bylo ve vzduchu nad našimi hlavami.

Nám, expertům na moderní techniku se podařilo částečně zprovoznit telefony a telefonní budku a naučit se s takovým telefonem trochu zacházet.

Fantazírovali jsme třeba o dojmech ze zubařského křesla, jehož starší typ jsme mohli vidět. Viděli jsme, jak sám zubař musel při čistění zubního plaku šlapat na pedálech.

Jednou ze zajímavých částí muzea, kterou nemůžeme opomenout, je Technická herna s množstvím her a hlavolamů. Třeba velká černá díra, do které jsme se snažili vhodit co nejvíc mincí, abychom viděli, jak postupně mizí. Kulička, kterou jsme se snažili pomocí dvou tyček, které jsme mohli oddalovat a přibližovat k sobě, dostat co nejdál (náš rekord je ,,Jupiter“), nebo písek v rozhoupaném kyvadle, který kreslil na podlahu různé obrazce (někteří z nás, se jako umělci zajímali o napsání vlastního jména pískem). Také nás zaujala tři zrcadla, postavěná k sobě do trojúhelníku, ve kterých bylo téměř nemožné spočítat, kolikrát se v zrcadlech odrážíme.

Tolik k některým částem muzea, ze kterých si odneseme ty nejzajímavější vzpomínky s třídním kolektivem.

N. Lapčíková, sekunda

 

Akce dokumentů

Kategorie: