Zobrazit rozšířenou nabídku
Výměnný pobyt ve Švýcarsku
...
Teoretický začátek byl pátečního večera v hale veselského nádraží a po osmnácti hodinách ve vlacích a autobusu nás čekalo oficiální zahájení výměnného pobytu ve Švýcarsku v podobě přivítání našimi tamními partnery. Rozloučili jsme se se svými českými kamarády, protože před námi byl víkend strávený s hostitelskými rodinami. Aktivity byly různé: filmové večery, návštěva hor či bruslení.
V pondělí jsme se opět všichni v doprovodu našich partnerů potkali ve škole v malém městečku jménem Andelfingen. Dopoledne se neslo v duchu prezentací o našich zemích, také ochutnávkou švýcarských sýrů a čokolád a vřelým přivítáním v místním zámku. Odpolední program vedl do malebného města Schaffhausen, včetně slavného vodopádu Rheinfall (který nikdo z nás neznal :D).
V úterý si mnoho z nás splnilo dětský sen. Jelo se do továrny na čokoládu! I když jsme nepotkali pana Wonku, mohli jsme si vyrobit ze čtyř druhů čokolády – hořká, mléčná, bílá, karamelová – vlastní výrobek (a také sníst tolik čokolády, kolik jsme jen chtěli). Odpoledne následovala prohlídka městečka Appenzell a naučili jsme se od místních jódlovat. Vzápětí mohli na ulici před starou radnicí náš výkon posuzovat i ostatní návštěvníci města.
Ve středu jsme se v blízkém lese naladili na mikulášskou notu Samichlaus hrou, kdy jsme chodili po lese, plnili úkoly, odpovídali na německé otázky a snažili se chytit prchajícího Mikuláše.
Na předposlední den švýcarští učitelé Beat Merz a Ursy Helbling(ová) připravili prohlídku města Luzern. Z místních památek jsme se zastavili u Lvího památníku švýcarských vojáků padlých ve velké francouzské revoluci, v ledovcových zahradách (pohladili jsme si kámen starý 20 000 000 let!), v zrcadlovém bludišti a v obědové přestávce jsme se prošli po slavném nejstarším dřevěném mostě s obrazy ze švýcarských dějin ve vikýřích. Naše další cesta vedla výrazně nahoru, a to do 2132 metrů nad mořem na horu Pilatus. Naštěstí nám přálo počasí, a tak jsme měli dech beroucí výhled na okolí.
V pátek se česko-švýcarské týmy utkaly ve volejbale a v česko-švýcarském kvízu. Večer jsme už, ač neradi, oficiálně ukončili první část výměny formou večeře s učiteli, žáky i rodiči. Stoly s jídlem se prohýbaly a katolickým kostelem zněly písně jak švýcarské, tak i česká, kterou jsme naše partnery v rámci hudebního workshopu naučili. Po večeři se tentokrát jen studenti odebrali do stodoly, kde jsme na české, švýcarské, anglické i jiné písničky tancovali až do půlnoci.
V sobotu pak nastalo opravdové loučení. Podávaly se ruce, objímalo se, brečelo… a kdyby nedojel vlak, možná bychom se loučili dodnes. Odpoledne jsme si, už jen Češi, ještě prohlédli největší švýcarské město Zürich, ale jediné, co už jsme chtěli, bylo být doma.
To se nám vyplnilo až v neděli před polednem, ale jak jsme si doma odpočinuli, začalo se nám stýskat a nemůžeme se dočkat prvního týdne v dubnu, kdy naši švýcarští přátelé navštíví na oplátku nás!
Alžběta Hřivnová, sexta
Akce dokumentů
