Cena vévody z Edinburghu - Marek Srubjan

O svou zkušenost, zážitky, atmosféru a radost z medaile, ze závěrečné aktivity mezinárodního programu DofE, se můžete podělit s Markem Srubjanem (1. A). Ten se 30. 4. 2017 více než úspěšně zúčastnil Spartan Race Sprint v Koutech nad Desnou. Gratulujeme!!!

FOTOGRAFIE

Spartan Race Sprint v Koutech nad Desnou – aktivita do projektu DofE

     Naše startovní vlna začínala v 11 hodin. Po rozplynutí kouře a pár desítkách metrů nás čekala první překážka, a to běh přes pneumatiky a na začátku kopce sjezdovky nás čekaly tři zdi – přes, pod a skrz. Na konci asi třísetmetrové sjezdovky ovšem byly další zdi a „podlézačky“. Následoval krátký rovný úsek s kladinami na konci – moje první nepřekonaná překážka za 30 „angličáků“. Po dokončení penalizace jsme vyrazili vstříc dalšímu kopci. Následoval další klamavý odpočinek v podobě překonání kladiny a rovinky, ze které byl nádherný pohled do údolí, pak následoval kopec, dost příkrý, vedoucí k nejvyššímu bodu závodu. Na naší anabázi k vrcholu jsme zapadali do sněhu i po kolena. Po vyjítí kopce nás čekalo příjemné a žádané překvapení – voda, čistá a studená voda. Sice jsme po cestě sáhli častokrát po sněhu, ale vodou jsme nepohrdli. Konečně jsme začali utíkat, cesta vedla mírně z kopce, sil jsme měli do zásoby. Po prokličkování mezi stromy jsme narazili na další překážku – přejít 5 cm široký popruh. Po předchozí zkušenosti jsem se celkem smiřoval s možností, že se to může protáhnout. Bratr přešel, teď byla řada na mě, taky jsem přešel a teď už jenom z kopce pokrytého masivní vrstvou sněhu. Tady jsme se doslova bořili do sněhu. Asi ve třetině jsme spatřili lidi, jak se spouštějí po klouzačce. Po počáteční skepsi jsme se s bratrem rozhodli to zkusit. Nikdy nezapomenu, jak jsme svištěli zadkem po sněhu, jak jsem nad těmi hrboly nadskakoval, byl to neopakovatelný zážitek. Konec klouzačky značila cesta táhnoucí se lesem a vedoucí přes sníh, bláto a kořeny stromů. Bylo to celkem nebezpečné, všechno bylo velmi kluzké a nestabilní. Proto jsme se snažili vybírat co možná nejlepší cestu a jít co nejvíce skrčení u země. Teď jsme byli asi 2 kilometry od cíle. Přiběhli jsme k další překážce v podobě ostnatého drátu, tedy podlézání v bahně, těsně u země. Dále nás čekal šplh po laně a vytahování tašek s pískem. Zase jsme se dali do běhu a přiběhli jsme k asi nejvíc fyzicky i psychicky vyčerpávající překážce, a to nošení pytlů s pískem. Zdálo se to jako banální vyjít a sejít kopec s nějakým pytlem, no asi každých 40 metrů jsme dělali přestávku. Když jsme dorazili de facto k začátku, dali jsme pytle na záda jiných závodníků a mířili jsme ke stanici s vodou. Tady rozlévali vodu a iontový nápoj. Teď před námi byla překážka ryze sparťanská – hod oštěpem, který jsme společně nezvládli a dělali jsme 30 „angličáků“. Na cestě k cíli následovalo (už jenom) pár překážek. Přelézt síť, projít řekou, dle mého odhadu měla kolem 5°C, plazit se řekou s ostnatým drátem 10 cm nad hlavou. Při prvním zalehnutí do Desné jsem začal z šoku divoce dýchat. Byl jsem celý promočený, s hlavou a tělem kompletně pod vodou, s ostnatým drátem zachytávajícím se o trička, ale nezlomen. Poté následovala šikmá zeď a opičí dráha, na které jsem spadl a byl nucen vykonat penalizaci. Po asi 5 angličácích jsem dostal křeč do pravého stehenního svalu a po každých 5 až 6 jsem si musel dřepnout a chvilku sval protahovat. Poslední angličák byl vykonán a my jsme mířili k cíli. Teď zbývalo překonat hliníkovou pyramidu a přeskočit oheň.

     Zážitky to byly nepopsatelné, ta atmosféra z každé překážky byla pokaždé jiná. Jsem rád, že vložený čas a úsilí se projevily, a to formou báječných zážitků a v neposlední řadě medailí. :)

Marek Srubjan, C1.A

Akce dokumentů

Kategorie: